Aby bylo čtenářům zřejmé, nezpochybňuji rozhodnutí současného prezidenta republiky neúčastnit se přiblblých diskusí manipulovaných Václavem Moravcem a vedením ČT. Václav Klaus je stále v postavení současné hlavy státu a účast v televizní show s jinými kandidáty není pro hlavu státu vhodná. V Čechách nemá nejen tradici, ale také vzhledem k charakteru nepřímé volby není marketingové působení na veřejnost touto formou nutné.
Na druhou stranu, není také tradiční, na rozdíl třeba od parlamentních voleb, aby se vzájemně napadali jednotliví prezidentští kandidáti. Pokud Václav Klaus nebývale ostře sdělil veřejnosti, že protikandidát Jan Švejnar nesplňuje nároky na výkon prezidentské funkce, měl by také veřejnosti sdělit, jaké nároky by měl dle jeho mínění prezident splňovat. Prezidentovo vysvětlení, že se jedná o osobu, která v zemi trvale nežije, nezná dobře zdejší společenské a politické poměry v současném moderním, informacemi propojeném světě neobstojí.
Václav Klaus tak paradoxně vyřkl věty, které již předtím zdůrazňovali zejména představitelé KSČM, kterým vadí Švejnarovo americké občanství, i sama skutečnost, že v Čechách trvale nepobývá. Už před oficiálním vyhlášením kandidatury se nechali slyšet, že velkým handicapem kandidáta je neznalost místní politické scény. Totéž jinými slovy tvrdí i Václav Klaus. Co si lze představit pod neznalostní zdejších politických poměrů? Jan Švejnar nemá nepochybně nejmenší tušení o tom, který politik je jinému zavázán a proč, kdo komu dohazuje státní zakázky a za jakých podmínek, nemá ani ponětí o existenci zahraničního konta ODS, o způsobu financování politických stran v Čechách, neví nic o bytu a akciích pana Grosse, o tendru na padáky pro armádu, propojení průmyslové lobby s politikou a o vší té špíně, se kterou se denně setkáváme. Díky jeho působení v zahraničí jej velká část těchto místních jevů minula a tak obava současné politické scény bez rozdílu stranické příslušnosti je na místě: prezident neznalý místních politických reálií by se mohl chovat jako slon v porcelánu a působit řadu nepředpokládaných těžkostí. I proto bude mít starý politický matador Václav Klaus opět podporu napříč politickými stranami.
Vytýkat Janu Švejnarovi emigraci je také nemístné. Václav Klaus v nedělní Partii na Primě dramaticky uvedl, že ač perzekuován dvacet let komunistickým režimem ani na chvíli nezauvažoval o opuštění země, byť k tomu měl mnoho příležitostí. Václav Klaus za minulého režimu studoval v Americe a běžně cestoval na Západ. Slovům o perzekuci těžko uvěří všichni ti, kteří nemohli studovat ani místní vysoké školy a nejdále mohli vycestovat tak maximálně do Košic.
Ale zpět k úvodu. Jaké nároky mají být kladeny na prezidenta? Prezident by měl být především morální autoritou, se kterou by se ztotožnila významná část české veřejnosti. Je těžké v tomto měřítku hodnotit Jana Švejnara, neboť je v tomto ohledu pro českou politickou scénu nepopsaným listem papíru. Hodnotit z tohoto pohledu můžeme pouze Václava Klause, někdejšího předsedu ODS v čase skandálu s neprůhledným financováním tehdy vládní strany. Václav Klaus se stal před pěti lety prezidentem poté, co dvakrát prohrál s ODS volby, včetně souboje s argumentačně velmi slabým Vladimírem Špidlou, kterému k vítězství stačila pověst pracovitého úředníka. Ve svém úřadu si Václav Klaus počínal sice s noblesou, ale společnost spíše rozdělil. Zatímco tři čtvrtiny občanů se v referendu vyslovilo pro vstup země do EU, Václav Klaus jako hlava státu jasně nesdělil svůj názor v této věci a většinové společnosti se odcizil v okamžiku, kdy vítal vstup země do EU na Blaníku. Sporná je i jeho role klimatologa, kdy z pozice prezidenta republiky presentuje své soukromé názory na globální změny klimatu.
Štěstím pro Václava Klause je skutečnost, že o tom, kdo se stane hlavou státu rozhodnou výhradně poslanci a senátoři. Ve volbě tohoto typu zůstává stále favoritem.